Nuže jsem zase tu - abych se chvilku protáhla (přesněji řečeno prokoukala) ze své nudné rozlámanosti. Mírně zklácená jakousi "virózou" (nebo jak mám nazvat stav, kdy člověku vlastně nic není kromě zvýšené teploty a neschopnosti rychlejšího pohybu) jsem si šla alespoň zvednout náladu. Neboli pletařského zevlování není nikdy dost! A narazila jsem doslova na "studnici".
Pletařky, pokud tyto stránky neznáte, tak Vám je musím alespoň ukázat - i kdyby ne přímo pro tvorbu, tak alespoň pro oko!!
(až kliknete na obrázek, pak je nutno u každého jednotlivého modelu kliknout na vlaječku - zobrazí se návod).
Ještě se přiznám, že jsem možná z té virózky mohla být už venku... Ale udělala jsem svou obvyklou chybu - začala jsem těsně před spaním koukat na psychothriller. Lepší by bývalo bylo uposlechnout pud sebezáchovy a vypnout to v prvních deseti minutách, než se děj rozjede. Neučinila jsem tak - a navíc jsem si k tomu vzala rozpletený tyrkysový topík (miluju tyrkysovou!!) a bylo zaděláno - psychodrama rozkoukáno, raport vzoru načat... Nu a šla jsem spát v jednu.
Ještě že existuje můj přítel acylpyrin (v dětství jsem na něj měla alergii, teď už naštěstí ne, tudíž se často setkáváme - pomocník v nouzi
Tak se tedy jdu položit opět do horizontálna, odkud jsem přišla. Než si pro mě přijde ta moje malá ručička a odtáhne mě do svého rákosníčko - křemílko - mašinko - kreslícího šmoulího pokojíčkového ráje!