Neboť atom olova (= obkládačky) byl rozbit na čtverečky, trojúhelníčky a patvary o rozměru přibližně 1 x 1 cm, maximálně 1,5 cm, přikročila jsem k další fázi.
Takže dnes nepíšu se zkrvaveným palcem, ale s bříšky prstů zkrášlenými vteřinovým lepidlem (nesnáším igelitové rukavice). Naštěstí to jde dolů pemzou.
Z dílečků obkládaček jsem nejdřív vybrala ty, které měly originál zaoblené zakončení. To byly tyto. Umístila jsem je tedy do "první řady", na horní okraj sklenice.
To proto, abych se potom o ten okraj nepořezala. Použila jsem (jak zmíněno výše) vteřinové lepidlo.
Dál už bylo jen na fantazii a momentálním tvaru dílků, jak k sobě přibližně pasovaly. Vůbec mi nevadí, že mozaika není pravidelná -naopak tím pro mě sklenice získává punc nedokonalé originality
Mezi dílky by měly být mezery asi 2 nebo 3 mm, aby se tam vlezla spárovačka. Která bude dalším pokračováním "seriálu"
Dnes v lékárně neměli špachtle
