Nuže jsem zase tu - abych se chvilku protáhla (přesněji řečeno prokoukala) ze své nudné rozlámanosti. Mírně zklácená jakousi "virózou" (nebo jak mám nazvat stav, kdy člověku vlastně nic není kromě zvýšené teploty a neschopnosti rychlejšího pohybu) jsem si šla alespoň zvednout náladu. Neboli pletařského zevlování není nikdy dost! A narazila jsem doslova na "studnici".

Pletařky,

Tak by se mohlo zdát, že se nudím. Ovšem poté, co jsem si nedávno přečetla o novém druhu úzkosti, si raději budu pěstovat image nudící se zahálčivé osoby, která nemá do čeho píchnout (leda pletacím drátem do klubka).

Jelikož si někdy doma připadám jako sklad přízí, čas od času likviduji zbytky, abych ulevila úložným prostorám (z šuplíku se to přesune do šatníku). Kupodivu ke "zbytkovým svetříkům" následně přistupuji

Také pletete? Nebo jste pletli kdysi.... nebo plést začínáte? Tak vítejte

Najít si čas na pleteníčko se zdá v dnešní době být uměním. Ale často si říkám - jak je to možné?

Dokonce ani moje maminka už neplete (s vysvětlením "Mě to rozčiluje!") , a přitom v době, kdy "na to zbýval čas", jsme neměli automatickou pračku, pochopitelně ani myčku, neměli jsme dokonce ani auto, takže jsme museli chodit po městě všude pěšky (toho času!! ), knedlíky dělala maminka domácí a koupené jsme neznali - tak co se s tím časem stalo??? Také slýchávám odůvodnění "my jsme na vás plést museli, protože to tehdy na vás nebylo". Takže to shrnu - jsem ráda, že na pletení ČAS MÁM, a že pletu ráda i dnes, když TO NA NÁS JE a že i vím, že se to někdy tzv. "nevyplatí".

Zkrátka nepletu ani proto, že musím, ani proto, abych ušetřila, ale prostě proto, že mě to BAVÍ!

A jak to teď zakončit..... no prostě "a vo tom to je"!