Kasala jsem se tady, jak sem naházím panenkovské oblečky. Nuž tedy: zde jsou.
Přes panenkovské modely (pardon, to vlastně přinesl Ježíšek...) jsem se konečně prokousala i k dokončení teploučkého svetříku z Yettiho. Budu ale muset víc plánovat ohledně velikostí. Dcerunka roste takovou rychlostí, že jsem vždycky ráda, když jí jsou rukávy akorát. Natož aby měla rezervu na jaro!
Právě plním vánoční přáníčka - v nejpřísnějším utajení, když jde dítko na kutě. Ježíšek totiž dostal zakázku na "oblečky na panenky", a tak tvořím po nocích. První "outfit" zabral víc času, než jsem plánovala. Představovala jsem si to jako pletení na miminko, pouze
Už delší dobu přemýšlím, jak by toto doopravdy překvapivé dílko mohlo být upleteno. (odkaz dole) Opravdu lákavá myšlenka - plést pořád rovně, a na konci se to samo složí do miminkovského svetru! Leč zdá se, že získat návod zadarmo není jen tak :-) Západní internetoví "pletací kolegové" očividně neradi porušují autorská práva.
Na miminkovských věcech totiž nesnáším jednu věc (jako
Počasí mi dává pořádně zabrat. (Ale ne ne, že bych už zase skuhrala na počasí??) Nejdřív jsem rozpárala toto pončo z Big Ballu. Nosila jsem ho hlavně loni, a teď mi už připadá, že mu skoro odzvonilo. A jelikož mě materiál vyšel na tisícovku, tak to se mnou při párání pěkně házelo. (Natož
Jako by si babí léto pospíšilo a přišlo už v čase regulérního - tedy nebabího - léta... Ztěžka jsem dokončovala letní topíky. Tyrkysový žíhaný ještě stihl zažít pár horkých dnů (opravdu pár, neboli dva) - zatímco ten pistáciovo-bílý už letos snad ani tu čest mít nebude. Dva týdny mi trvalo, než jsem přišila druhé ramínko
Můj milý pletací deníčku.
Dnes jsem si uložila šibeniční úkol - dokončit tento růžový polotovar. Důvodem je: zaprvé - že se UŽ ZASE ochladilo a dceruška se potřebuje zahřát (tohle má být léto??? Zdá se, že proběhlo někdy v červnu, kdy jsem se bohužel pekla v práci) -
Nuže jsem zase tu - abych se chvilku protáhla (přesněji řečeno prokoukala) ze své nudné rozlámanosti. Mírně zklácená jakousi "virózou" (nebo jak mám nazvat stav, kdy člověku vlastně nic není kromě zvýšené teploty a neschopnosti rychlejšího pohybu) jsem si šla alespoň zvednout náladu. Neboli pletařského zevlování není nikdy dost! A narazila jsem doslova na "studnici".
Pletařky,
Tak by se mohlo zdát, že se nudím. Ovšem poté, co jsem si nedávno přečetla o novém druhu úzkosti, si raději budu pěstovat image nudící se zahálčivé osoby, která nemá do čeho píchnout (leda pletacím drátem do klubka).
Jelikož si někdy doma připadám jako sklad přízí, čas od času likviduji zbytky, abych ulevila úložným prostorám (z šuplíku se to přesune do šatníku
). Kupodivu ke "zbytkovým svetříkům" následně přistupuji